Někdy je kořist ještě živá a nám se naskytne jedinečný pohled na hru lovce a kořisti. Dle mého mínění není dobré tento úlovek nechávat kočce zkonzumovat, neboť se může jednat i o myš nebo potkany přiotrávené jedem. To se stává často obzvlášť na vesnicích, kdy lidé nakladou nástrahy v podobě otrávených granulí. Granule jsou velmi atraktivní nejen pro hlodavce, ale i pro samotné kočky. Moje babička vždy říkala, když kočka přinesla myš, abychom jí dali hned mléko, které působí jako lék proti možné otravě. I když se nedoporučuje mléko kočkám dávat, tento zvyk dodržuji dodnes, s tím rozdílem, že mléko ředím vodou.

Pominu tedy milovníky myší a jiných jim příbuzných zvířat, kteří se mnou nesouhlasí, a kočku tedy důkladně pochválím. Kočka si na tyto pochvaly náležitě potrpí, a tudíž ji nesmíme odbýt a musíme s ní „hodit kus řeči". A i v případě, že je nám pohled na úhledně naskládané myši na prahu domu přímo odporný a nahání nám hrůzu, musíme se překonat, ovládnou svoji paniku a chválit. Nejlepší lék na náš strach a odpor z myší je představa, že právě tato myš by se  mohla nastěhovat na zimu do našeho domu a sdílet s námi prostory spíže. Nehledě na to, že by se nám také postarala o zásoby. A to je myslím dobrý argument k překonání odporu.

Problém nastane ve chvíli, kdy kočka přitáhne jinou kořist - a to v podobě vlaštovky, kosa, nebo jiného ptáka. Tady není chvála na místě a kočku bychom měli důkladně pokárat. Kočka je sice šelma a lovec a je to tedy přirozený počin. My jsme tu od toho, abychom kočku náležitě pokárali. Můžeme si být jisti, že se kočka urazí a budeme mít tichou domácnost. Kočka je sice velká osobnost, ale i tato osobnost musí vědět, co může a co ne. Nevěřím sice, že by se nám lovení ptáků podařilo odbourat, ale musí vědět, že dělá něco zakázaného. A jak známe povahy koček, nebude chytat ptáky na našem dvorku, ale u sousedů, kam nevidíme.

Jak již bylo řečeno, kočka je a vždy bude lovec. Tudíž nedělá rozdíly ve své vyhlídnuté kořisti a tak se může stát, že se její kořistí stane papoušek, který uletěl sousedům, nebo sousedova činčila, která se vydala sama na procházku. Asi nám v tomto případě nezbude čas na nějaké kárání, ale „musíme rychle jednat" a maskovat stopy. Sice je možnost vyjít s pravdou ven, sousedovi se omluvit a se strachem očekávat jeho reakci, zda omluvu přijme anebo budeme i s naší kočkou na černé listině. A protože se jedná o domácí mazlíčky, ať už kočku, papouška nebo činčilu, nejsem si jistá, jak by byla omluva přijata. Není to sice moc výchovné, ale mně se vyplatilo „zatloukat, zatloukat a zatloukat". Myslím, že ztráta zatoulané činčily nebo ulétnutého papouška přebolí rychleji, než při každodenním pohledu na naši kočku - vražedkyni.

Pokud se budete snažit kočku odnaučit lovení, vězte, že se vám to nikdy nepodaří, neboť kočka je šelma a tento pud má v sobě zakódovaný. A na tento pud by si jistě vzpomněly i kočky pokojové, jen jim dát příležitost.