Jelikož v naší domácí smečce je pes a čtyři kočky, nastíním trochu situace, které vznikly a které mnohdy nemusely dopadnout dobře.

V živé paměti mám velké nedorozumění, které vzniklo mezi naší nejstarší kočkou, která si tak trochu hraje na velitele smečky a hlavně na ochránce této smečky. Sousedův pes, německý ovčák, byl zvědavý, co dělají naše zvířata. Otvorem mezi ploty je chvíli pozoroval. Bohužel tato kočka nebyla ten den dost dobře naladěná a do psa, třebaže několikrát většího, se pustila s plným nasazením. Pes byl značně zmatený, kočka prskala, vrčela a psa začala packami fackovat. Každý si může domyslet možné následky, neboť i pes se dokáže bránit. V tomto případě bylo nejlepším řešením zavřít kočku i přes její protesty do domu - do doby než se uklidní a hlavně, než se jí zlepší nálada.

Ke stejnému nedorozumění co se týká koček obranářek, dochází, když mají koťata. Svými potomky se chlubí, ale jakmile kotě bolestivě zamňouká, mnohdy bezdůvodně, většinou se kočky hned vrhnou na psa, přestože jsou s ním největší kamarádky. Je to sice pouhý mateřský pud, který velí mláďata chránit, pro psa je to však nevysvětlitelné chování členky smečky. Tato situace může vzniknout i v opačném případě.

Dost kuriózní nedorozumění může nastat při péči kočky o členy své smečky. Kočka, jak je známo, je velmi čistotný tvor, který stráví dost času úpravou svého zevnějšku. Mnohdy však, když už je ponořena do této činnosti, začne olizovat nejen ostatní kočky, ale má snahu se postarat i o vzhled psa. Bohužel pes nemá pro tuto údržbu pochopení a nejednou vznikne rozepře, která většinou končí tím, že se kočka urazí a psa dlouho ignoruje.

Mnohdy také pes nemá pochopení pro kočičí hry a tzv. lovení a číhání. Jelikož není tak akční jako kočky, často si nevšimne svého - „nepřítele", který číhá za stromkem a v tom nejméně očekávaném okamžiku vyskočí psovi na záda, odrazí se, a pokud není tento „nepřítel" dostatečně rychlý, tak ztratí část své srsti. I v tomto případě se kočka nafoukne.

Není nic ojedinělého, když vznikne nedorozumění při krmení. Tady ovšem hraje velkou roli samotná povaha psa a kočky. Pes musí mít svoji misku, ze které žere pouze on sám, kočky, i když mají každá svou, neustále se snaží ochutnat i z misky své sousedky, a tak se stává, že vystřídají vzájemně všechny misky. Přestože nemá pes svou misku blízko jejich, kočky se snaží do tohoto kolotoče zapojit i psa, který samozřejmě nemá pro toto ochutnávání pochopení.

Když se zamyslím nad situacemi, kdy pes či kočka nechápali počínání svého protějšku a jejich reakce byla zbytečně přehnaná, silně mně to připomíná naši rasu, lidskou. Rozdíl je ovšem v tom, že my lidé bychom měli být inteligentnější, rozumnější a než uděláme silný protiúder, měli bychom situaci vyhodnotit a neřídit se jako naši čtyřnozí kamarádi, zvířecím pudem.