Škola hrou
Škola hrou i pro kočky
Nechci vystupovat jako velký pamětník, ale při psaní na téma kočičí hrátky a dovádění nelze nevzpomenout na tzv. přestávku, která před několika desítkami let vyplňovala mezeru mezi pořady v televizi. Jednou z těchto přestávek byla hrající si koťata. Jako dítě jsem tyto chvilky milovala, aniž by mě napadlo, že i tyto hry mají své opodstatnění a svůj význam.
Není to jen dovádění a zábava, ale je to hlavně příprava na situace v pozdějším dospěláckém životě - lovení, plížení, útok, šplhání a ostatní úkony, které kočky provázejí celý další život. Přípravou pro další život je také prozkoumávání okolí, jeho poznávání a s tím spojená nebojácnost.
Samotné hry začínají již po třetím týdnu života. Pohyby jsou nemotorné a vůbec nepůsobí jako hry, pohyby se však neustále zdokonalují. Při hrách malých ještě neodstavených koťat lze dobře pozorovat nácvik lovení kořisti - tedy nejdříve plížení a potom následné zakousnutí do „kořisti", kterou nahradí ocas matky nebo sourozence, popřípadě jejich krk nebo šíje. Občas poslouží jako kořist i sám chovatel. Pokud mají koťata již pevné nohy, snaží se opouštět svůj pelíšek a prozkoumávat své domácí okolí, často k velké nelibosti kočičí mámy.
Koťata se svými sourozenci mají dostatek příležitosti ke hrátkám, které jejich kočičí máma mnohdy musí usměrňovat, hry bedlivě sleduje, pomáhá, jde sama příkladem a dodává odvahu. Formou hry učí koťata poznávat nový svět, mňoukáním je láká ven z pelíšku - to pozorujeme hlavně u koček s volným pohybem po venku. Učí je šplhat po stromech, překonávat překážky a za její asistence prozkoumávat okolí celého domu. Jejich výlety se den za dnem prodlužují, až jednoho dne je nalezneme v zahradě u sousedů. Nemusíme mít ale strach, neboť kočka je má vždy „na očích" a v případě neposedného kotěte mu okamžitě ukáže vymezený prostor. Ne jednou se stalo, že i kočka - máma neodhadla dovednost svého potomka a my ho pak zachraňovali z koruny stromu.
Kočka na hry koťat dohlíží, snaží se, aby se zapojila všechna koťata, a často se zapojí i ona sama, popřípadě ostatní kočky v domácnosti. Mnohý chovatel se jistě stal svědkem názorného příkladu lovení myší, kdy kočičí máma přinesla domů svým potomkům živou myš, kterou potom „vypustila" mezi koťata. Nejdříve byla koťata nesmělá a zdrženlivá, ale potom se v nich probudil pud lovce a šelmy a my jsme se stali svědky střetnutí lovce a kořisti včetně zvukových efektů. Problém může nastat v případě, kdy v nestřežené chvíli kočka přinese myš svým potomkům přímo do pokoje, kde ji vypustí a pokoj poslouží jako lovecká aréna. Pak můžeme spoléhat jen na rychlost a obratnost lovců, či pomalost myši, v horším případě vzpomínáme, kam jsme uložili pastičku na myši.
Velký význam v hrátkách - nebo, chcete - li v učení, mají drobné hračky a pomůcky, kterých je na trhu dostatek. Můžeme koupit plyšové myšky, králičí pacičky, míčky a jiné různé hračky. Je až s podivem, co všechno může kočce sloužit jako kořist. Kořistí se stává peříčko, rulička papíru, nebo pouhý uzávěr od PET láhve. Hračky nesmí být ostré nebo malé, aby je koťata nespolkla nebo se o ně neporanila. Kořistí se stává vše, co se hýbe.
Kotě si dokáže hrát dlouho a vytrvale, loví vše, co vykazuje nějaký pohyb a prozkoumávají každičký kout našeho domu či bytu a celého okolí vůbec. I když se někdy stane, že se kotě zaběhne, ve většině případů dá o sobě vědět urputným mňoukáním, takže se mu dostane v případě nutnosti naší nebo máminy okamžité pomoci.